Dívka beze jména

20. december 2011 at 17:14 | NiNi |  Povídky
Je to trochu depresivní povídka, ale má poselství... Až za hrob. Enjoy it!

Stejně není nikdo, kdo by to četl. Už se stačí jen podepsat. Dopis z rozhořčenosti zahodí do koše a pero uklidí do kabátu, který leží na posteli. Slza jí stekla po tváři a těžce dopadla na dřevěnou podlahu chatky. Pomalu jde k oknu a pozoruje skrz záclonu slunce. Je tak krásné, velké, žhavé, smrtící…
… když bylo úplně nejvýš, s velkou elegancí ho otevřela a vyklonila se ven. Začalo jí být horko, kůže jí začala slábnout až byla docela průhledná. Zeslábla, podlomila se jí kolena, spadla zpátky na podlahu, až z ní zbyla jen hromádka popela. Její maličkost přestala existovat. Jediné co na světe zanechala, byla slza na podlaze, hromádka popela a její náhrdelník s fotkou milovaného.
Když tam přiběhl, první zvolal jméno dívky, které patřila postel vedle. Nikdo se neozýval, otevřel tedy dveře a spatřil hromádku popela a náhrdelník. První se zhrozil, ale smysly ho naštěstí neopustily nadlouho. Duchapřítomně zvedl náhrdelník, a když z něj koukaly jeho vlastní oči, smysly ho opustily docela. Začal horečně prohledávat pokoj, jediné co ale nalezl, byl ledabyle pohozený dopis v koši a vyteklé pero v kapse. V dopise stálo rozmočeným písmem:
"Ahoj, ať jsi kdokoli a čteš tento dopis vyřiď mu, ať nemá výčitky ani starosti o mě. Budu v pořádku… "
Musel ho přečíst několikrát, aby si dokázal v hlavě srovnat, kdo komu má co říct, ale když jeho oči zavadily o náhrdelník, vše mu ve zlomku vteřiny došlo…
Konečně moje duše konečně opustila tělo. Jakmile se vzpamatovala, klesla tíhou k zemi. Naše duše po opuštění těla zbaví všeho pozemského, kromě lásky. Té se duch musí zbavit sám, aby byl dostatečně lehký na vzlétnutí do nebe. Byla jsem příliš těžká i na to se postavit, jen jsem bezmocně ležela na posteli a koutkem oka pozorovala, jak zmatkuje a neví co má dělat.
Moje řešení možná ani řešením nebude, jestli se ihned nevzpamatuje.
Naštěstí ano, instinktivně si stoupl před okno a z tváře mu stekla slza a dopadla přesně vedle té, co už tam je. Slzy se spojily dohromady a vytvořily jednu velkou. Tím se jeho pozemský život spočetl.
Jen jsem se zlehka pousmála a věděla jsem, že má vyhráno.
 

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.